Typy řezu:

Řez výchovný – provádíme jej přibližně do pěti let od výsadby a jeho hlavním cílem je zapěstovat korunku stromu do požadovaného tvaru, tak aby byla pevná a vzdušná.

Řez udržovací – provádí se od pátého roku dále během celé doby plodnosti. Jeho hlavním účelem je udržet strom v plodnosti, prosvětlený a vitální po co nejdelší dobu. U nízkých tvarů (V, Zk, Čk) se provádí každoročně. U vyšších kmenných tvarů (PK a VK) se provádí jen jednou za čas. Většinou jednou za 2-3 roky.

Řez zmlazovací – O tomto řezu uvažujeme, když strom přestává plodit nebo je silně zahuštěný či přerostlý a potřebujeme upravit jeho velikost. Zasahujeme do starších silných větví a strom na to většinou reaguje bujným obrůstáním, a proto je dobré provádět po zmlazení v dalších dvou letech řez na zapěstování nové kostry stromu.

Dalším případem je doba kdy uvažujeme o výměně odrůdy a strom tedy přeroubováváme. Pokud uvažujeme o přeroubování je třeba si dopředu zajistit roubovací materiál (odebírá se koncem prosince či začátkem ledna) a samotné roubování se provádí v předjaří či na jaře. Po přeroubování je třeba provádět výchovný řez po dobu několika let neboť zapěstováváme zcela novou kostru stromu.

Prezentace o řezu ovocných dřevin hlavně obrázky: Řez ovocných dřevin.pdf

Kdy řežeme

Každý ovocný druh má svá specifika řezu, ale obecně je můžeme rozdělit do dvou kategorií dle doby provedení:

1.       Řez zimní – provádíme v době vegetačního klidu od opadu listů přibližně do doby rašení (i dále). Hlavním smyslem je stromy tvarovat a prosvětlovat. Stromy na to reagují prorůstáním nových letorostů a mohou pak zahušťovat a tvořit tzv. vlky.
 V zimním období můžeme bez obav řezat jádroviny (jabloně, hrušně, kdoule, mišpule, jeřáby a další) zatímco od začátku rašení je vhodná doba na řez peckovin (slivoně, třešně, višně, meruňky, broskvoně, ořešáky) kdy nezapomínáme na pravidlo Zahnova řezu.

2.       Řez letní – provádí se přibližně na přelomu července a srpna a jeho účelem je prosvětlit korunu stromu, aby docházelo k lepšímu vyzrávání letorostů a tím tvorbě kvalitnějších květních pupenů a lepšímu vybarvení plodů.

Pěstitelské tvary

Vřeteno – (0,4-0,6 m) moderní systém tvarování kdy na slabě rostoucí podnoži máme kulturní odrůdu a ta má terminální výhon ze kterého vycházejí polokosterní větve, které se v průběhu života dřeviny řezem obměňují.

Zákrsek – (0,6-0,8 m) má pevnou kostru koruny tvořenou třemi až pěti kosterními větvemi a v případě že se nejedná o tvar duté koruny tak i s terminálem. Na kosterní větve navazují větve nižších řádů a plodný obrost.

Čtvrtkmen – (0,9 – 1,1 m) tvar koruny je obdobný jako u zákrsku, jen je výše posazená koruna.

Polokmen – (1,3 – 1,6 m) jedná se již o vyšší kmenný tvar kdy se předpokládá že bude zapěstována pevná koruna, která bude vyžadovat jen občasný zásah řezem. Zde je třeba upozornit na nevhodnost některých odrůd pro vyšší kmenné tvary.

Vysokokmen – (1,7 – 2,2 m)zde platí to samé co u polokmenu.

Řez vyšších kmenných tvarů

Při řezu musíme brát ohled na několik podmínek:

a) stanoviště – podle sponu, potřeb pohybu, umístění stromu volíme i charakter řezu

b) žádaný tvar koruny – jinak řežeme pyramidální korunu, dutou korunu, štíhlé vřeteno, sloupcovou jabloň

c) použitá podnož – přírůstky se tvoří podle bujnosti podnože, ovlivňuje i nástup do plodnosti, životnost stromu

d) druh a odrůda – různý růst i tvar koruny nebo požadavek (meruňky a broskve – dutá koruna)

e) stáří stromu – způsob řezu se liší podle fáze života stromu

Kdy řežeme jednotlivé ovocné druhy

-  jádroviny – zimní (zima, předjaří) i letní řez

-  peckoviny – po narašení a za vegetace (snížení rizika namrznutí a napadení patogeny), nejpozději do konce srpna

-  teplomilné peckoviny – v době květu (snížení rizika namrznutí, vzniku houbových chorob), při sklizni a po sklizni – do konce srpna

-  ořešák královský – na jaře v době, kdy letošní přírůstky dosáhnou alespoň 10 cm délky (při dřívějším termínu řezu by značně tekla míza)

-  líska – zimní řez

-  drobnoplodé ovoce – zimní řez v únoru max. počátkem března

Způsob řezu

Při řezu používáme dle potřeby několika způsobů řezu. Tyto jsou nejčastěji používané:

a) na pupen – zakracujeme těsně nad pupenem (2-3 mm) za účelem směřování budoucího obrostu, dosažení větvení – pupen těsně pod řezem se ocitá na vrcholu, dostává největší

množství růstových látek – je nejsilnější.

b)  a větevní kroužek – odstraňujeme obrost (větev, letorost nebo plodonoš) přímo na větevní kroužek, nejčastěji používáme tento způsob při průklestu. Větší rány ošetříme voskem nebo jiným vhodným prostředkem. Pokud zanecháme pahýl, zvyšujeme napadení stromu houbovými chorobami dřeva a kůry.

c)  na čípek – ponecháme část výhonu, který zůstává po určitou dobu nad místem rostoucího ponechaného letorostu, použijeme ho k usměrnění růstu tohoto letorostu – využije se ve školce na vyvazování letorostu naočkované odrůdy. Čípek se odstraní v létě. Také jej uplatňujeme u Zahnova řezu peckovin.

d)  na patku – velmi krátkým řezem, kdy ponecháme 1-1,5 cm vysokou patku (řežeme pod posledním dobře vyvinutým pupenem) se snažíme donutit k vyrašení spící pupeny na bázi letorostu. Používá se u přísných tvarů, a pokud chceme využít vlky a silné výhony na zmlazených stromech.

Ošetřování starých polokmenných a vysokokmenných ovocných výsadeb

Řez volně rostoucích ovocných stromů, hlavně polo a vysokokmenů není každoroční záležitostí. Zejména odrůdy pomalého vývoje na bujných semenných podnožích, mohou prosperovat nijak řezem neovlivňované i desítky let, bez toho aby vznikly nenávratné škody. Avšak i tyto stromy je třeba v určitý okamžik řezem ošetřit, nejen kvůli kvalitě a pravidelnosti úrody, ale zejména ze zdravotních důvodů, kdy můžeme výrazně prodloužit život stromu. V dnešní době má prodloužení života těchto stromů, ještě větší význam než v minulosti, protože často dožívají poslední stromy některých raritních odrůd a není za ně na rozdíl od let minulých zpravidla vysazená žádná náhrada. Pokud provedeme správný řez, dožije se udržovaný strom vyššího věku a dosáhneme následujících výsledků:

1.  větší stabilita a odolnost vůči případnému rozlámání. Je to problém mnoha velmi vitálních a dlouhověkých odrůd, které tvoří mohutné koruny. Příkladem mohou být vzrůstné a plodné odrůdy jabloní ‘Jadernička moravská‘ či `‘Strýmka‘. Jejich kosterní větve by se daly přirovnat k obrovským pákám o délce až 10 metrů, které zatěžují kostru stromu. U neudržovaných stromů je přitom nejvíc plodných větví na konci, a tím se znásobuje pákový efekt. Pokud přijde nadúroda, může mít tento stav neblahý dopad. Velmi důležitý je správný výchovný řez v mládí, ve stáří pak opakovaný řez, kterým se zapěstují nové větve a zmírní se tak zatížení kostry stromu.

2.  mladé větve, které vytvoříme po správně provedeném zmlazovacím řezu, pomáhají zajistit větší dlouhověkost řezaných stromů, Listy na mladých větvích bývají až několikrát plošně větší než na těch starých. A nejen to, bývají i výrazně tlustší a dokážou proto zafixovat výrazně více energie ze slunce. Tento zvýšený příjem má za následek mnohdy až zázračné zlepšení zdravotního stavu a rovněž ovlivňuje kvalitu a pravidelnost sklizní. Důvodem pro předčasný zánik stromu, nejen ovocného, tedy bývá buď jeho mechanická nestabilita, nebo postupné chřadnutí z důvodu nízké intenzity fotosyntézy malých listů na starém dřevě, kdy se strom vlastně pomalu dusí. Většinou je to kombinace obou těchto příčin, kterým můžeme zdatně čelit správně provedeným řezovým zásahem.

Ošetření starého ovocného stromu v praxi

- ještě ve fázi plodnosti lze strom velice efektivně zmladit, na rozdíl od fáze odumírání, kdy se dá sice se stromem taky ještě pracovat, ale už mnohem méně efektivně. Leckdy stojí za úvahu, jestli ho nenechat spíš dožít jako zajímavé torzo.

- čím je strom v lepším stavu, tím musí být zásah méně radikální a o to více je efektivní

- abychom strom oživili, volíme hlubší zmlazení, není přitom většinou nutné hluboké zmlazení na úroveň růstové fáze, ale postačí mírnější na úroveň fáze plodnosti a růstu

- bujné odrůdy sice dokážou vytvořit novou korunu, ale ta není nikdy tak kvalitní jako když ji vytvoří díky našim řezovým zásahům. Proto se snažíme zasahovat vždy před tím, než k tomu procesu začne docházet, tedy ještě před počátkem prosychání koruny.

- slabě rostoucí odrůdy přecházejí do fáze odumírání mnohem dříve než bujné odrůdy. Někdy tomu nezabrání ani správný udržovací řez.

- kromě větší mechanické stability, kdy je kladen důraz na snižování pákového efektu, je zde z ovocnářského pohledu i nezanedbatelná věc, kterou je snadnější sklizeň

- po provedení zmlazení není od věci zarýt pod stromy vyzrálý hnůj, zejména pod stromy na slabších podnožích nebo u slaběji rostoucích odrůd.

Postup ošetření

- pokud ošetřujeme starý strom, děláme průklest a zmlazovací řez dohromady. Tyto zákroky vybudí intenzivnější růst stromu, probouzí se spící pupeny v kůře, tvoří se vlky. Strom díky lepší fotosyntéze ve větších listech obživne.

- s vlky můžeme dále pracovat – ty slaběji rostoucí lze použít při rekonstrukci plodného obrostu. S výhodně rostoucími bujnými vlky zase můžeme postupně částečně nahradit stávající kosterní větve.

- upravujeme vždy růstové poměry celého stromu, ne pouze některé části

- strom v přirozeném vývoji postupně dává víc energie do výše položených částí koruny. My se snažíme řezem bojovat proti tomuto přirozenému procesu, a tedy potlačujeme horní větve konkurující těm spodním.

- musíme respektovat růstové zvláštnosti stromu, proto vždy pozorně sledujeme, do kterých větví už strom nedává moc životní síly, a ty přednostně odstraňujeme

- naopak není dobré násilím přetínat dráhy, kde energie naplno proudí

- našimi zásahy se snažíme o budoucí rovnoměrnější roznos energie – do všech částí koruny by se mělo dostávat pokud možno stejné množství

- platí pravidlo, že spodní větev, pokud je alespoň trochu perspektivní, má přednost před výše položenou konkurencí. Navíc jedním z největších problémů u neudržovaných vysokokmenných stromů je ten, že zastíněné spodní větve chřadnou a vznikají tzv. hluchá místa. Nahoře proto zakracujeme více než dole, kde děláme spíše jen průklest. Zásadně sesazujeme větve na mladší, výhodně položené odnože. Chybně uřezaná větev ve spodní části stromu (velmi častý jev) nám již nikdy nenaroste.

- je záhodné pokračovat v postupném zmlazování i v dalších letech a postupně nahradit většinu starého dřeva novými větvemi

- výsledkem je strom, jehož absolutní výška sice zůstává víceméně stejná, ale výrazně se zredukovala objemová kapacita koruny ve vrchních částech.

Doba zmlazovacího řezu

Jádroviny

volíme únor, či začátek března, kdy už nehrozí větší mrazy. Zejména v případě stromů, které již vůbec nepřirůstají, je důležité, aby zmlazovací zákrok byl proveden ještě před tím, než se strom začne probouzet a začne v něm kolovat míza. Kdybychom řezali např. až v dubnu, odstranili bychom s větvemi i velkou část asimilátových reserv, a následný růst by nebyl tak vitální, stejně jako by se neprobudilo tolik spících pupenů.

Peckoviny

-       provádíme řez až v období před květem či v květu, u třešní je výhodný řez i během sklizně. Není od věci si větve předřezat ještě před probuzením stromu, právě z důvodu abychom neodstraňovali asimilátové rezervy. Ovšem konečný řez je důležité dělat až ve vegetačním období, tedy během kvetení a i při něm používáme u řezu silných větví s odbočkou na slabší větve Zahnův řez.

-       je důležité začít se zmlazovacím řezem včas, a to ve fázi plodnosti a růstu. A to i proto, že slivoně, višně, meruňky či broskvoně plodí na rozdíl od jádrovin na jednoletém dřevě. Pro kvalitu i kvantitu je tedy důležité mít pěkné přírůstky.

-       stromy musíme zmlazovat lehce i proto, že hlavně u slivoní velice rychle prosychá plodný obrost uvnitř stromu.

-       je obzvláště důležité nedělat velké řezné rány a i ty malé je lépe zatřít voskem.

-       přestárlé stromy třešní či slív velmi často nelze efektivně zmladit. Spící pupeny v kůře totiž brzo vyhasínají. Při radikálním zmlazovacím řezu bychom pouze vytvořili podivné umírající torzo ze stromu, který ještě řadu let může být okrasou a z pohledu extensivního sadaře i slušně plodit.

-       u peckovin je dobré zatřít voskem i rány o průměru 1 cm Správný řez není násilný proces, ale vychází z biologických potřeb každého ovocného druhu. Pokud se o strom průběžně během života staráme, jedná se pouze o detailní práci a není třeba žádných radikálních řezů.

Bezzásahový režim u starých stromů je oprávněný jen v případě opravdu přestárlých, proschlých stromů. S drtivou většinou stromů se dá pracovat, a když budeme zachovávat výše uvedené zásady, výrazně prodloužíme jejich životnost. Argument že příroda ví sama nejlíp, kdy má strom odejít, zde neplatí. Resp. samozřejmě pro přírodní vývoj nemá význam, aby nějaký organismus žil delší dobu než je nutné. Jde hlavně o to přivést na svět potomstvo. Stromy se chovají přesně dle zákonů evoluce, jenže pro nás (i pro ně jako jedince) je mnohem výhodnější, pokud tu s námi oni mohykáni časů minulých mohou být co nejdéle.

Nejčastější chyby při ošetřování starých stromů

1. Příliš radikální zmlazovací řez

Projevuje se zpravidla sesazením na pouhé torzo stromu. Následkem vzniklé nerovnováhy mezi kořeny a nadzemní části, strom sice bohatě obrazí prakticky ze všech spících pupenů, bohužel ani tyto bujné výhony zdaleka nemohou přitáhnout tolik energie, která by proudila v celém objemu kosterní větve. Spodní polovina větve začne postupně schnout, a prosychání postupuje dál ke kmeni. V delším horizontu může nastat invaze dřevokazných hub a celkově se strom stává mechanicky nestabilní, je pravděpodobnější, že se rozláme. Po dobu minimálně dvou let se navíc nedostaví úroda.

2. Odstranění terminálu a vznik duté koruny

Následkem ztráty terminálu, který působí dominantně na podřízené větve, ztratí strom jakýkoliv růstový řád. Vyrazí spousta kolmo rostoucích výhonů, které ho chtějí nahradit. Pokud ošetřujeme podobně sesazený strom, je nutné tyto bajonety postupně odstranit, protože vzhledem k nevyhovujícímu směru růstu se nedají použít pro zmlazení kosterních větví. Odstranění bajonetů je leckdy vhodné rozložit do dvou let, pokud by hrozil vznik delších hluchých partií na kosterních větvích. Ty, které případně necháme, je však vhodné sesadit. Odstranění terminálu má ještě další negativní význam a to vznik tzv. bazénku, dole v duté koruně. I při sebelepším zatření řezné rány, není možné očekávat v delším horizontu, že rána nezačne vyhnívat. Stéká tam totiž voda z velké části objemu stromu.

3. Vyholování kosterních větví

Místo toho aby se páky na kosterních větvích snížili sesazením na mladší odnož, nesmyslně se odstraní právě ony mladší větve a páka zůstane víceméně totožná. Plodnost se stěhuje výhradně na obvod koruny. Takové stromy je pak možné sklízet pouze setřepáním.

4. Ponechání zlámaných větví

U správně udržovanéhom stromu by nikdy nemělo dojít k uschnutí nějaké větve, vzhledem k rovnoměrnému toku energie. Neuřezaný konec větve navíc může tvořit bariéru v odtoku vody, v horizontu několika let pak může dojít k prohnívání do kosterní větve. Jedná se o častou a zcela zbytečnou příčinu snížení mechanické odolnosti mnoha stromů.

5. Ponechání pahýlů

Pokud necháme neaktivní, tedy suchý pahýl, rána se nemůže zacelovat, dřevo začne postupně prosychat a nekróza postupuje dál do kmene. Při nápravném řezu je leckdy kalus na části řezu neaktivní, rána se tedy zaceluje mnohem pomaleji a méně rovnoměrně. Podobně jako u suchých větví v neudržovaném stromu postupuje prosychání do kmene či kosterní větve. Platí pravidlo řezu na větevní kroužek, příp. i lehce pod ním, roztřepené okraje ran je dobré zahladit zahradnickou žabkou.